Mamča na terku - Alta Via den 11
V noci se žádné katastrofy neděly a dnešní den měl být už jen o klesání k zastávce La Pissa a přejezdu do Benátek. Klesání. Akorát v mé hlavě. U nuzné snídaně (poslední den no) mi Tom oznámil, že musíme vystoupat ještě 550 výškových metrů, a že stejně půjdeme kolem toho bivaku, do kterého nás posílala včera ta paní s indiánským jménem „Ta, co přináší luxusně vysušené panini“. Darinka si taky trošku zapindala, jestli jsme náhodou neměli jít dolů, ale statečně stoupala dál.
Bylo to nakonec docela pozvolné stoupání a cestou jsme, už asi naposled, potkali Jacka Nicholsona. Usmíval se na nás jako měsíček a asi po sto metrech, co nás předešel na nás volal „KAKA“ a někam ukazoval. Vůbec jsme nechápali, co nám chtěl sdělit, ale usmívali jsme se a mávali. Až po chvíli, když jsme došli k místu, odkud volal, jsme objevili maliny. Jak se řeknou italsky maliny???
Když jsme vyšli nahoru na kopec, obklopila nás bílá mlha. Chvíli jsme šli po vrstevnici po docela úzké travnaté pěšince z jejíž pravé strany byl zase obrovský sráz. Skrz mlhu naštěstí nebylo vidět až dolů, ale katastrofické scénáře v mé hlavě, jak vidím padat malou růžovou tříletou kuličku dolů mi nedaly klid „Darinko, drž se u kraje“.
Docela v poklidu jsme sestoupali dolů k chatě Rifugio Bianchett, kde jsme si dali poslední horský koláč a poslední horské kafe. Nechápu, že už jsme na konci. Potkali jsme tady i Holanďanky ze sedla Forcella de Zita Sud, se kterými Darinka hrála svou poslední horskou schovku (ze židle pod stůl).
Pak už jsme jen scházeli širokou cestou na zastávku do La Pissy. Cestou jsme objevili záhadný obraz ve skále, což byla ale pro Darinku jediná zajímavá věc tohoto úseku, takže jsem ji naposled dala do nosítka. Jen ať se pěkně vyspí, prázdniny nekončí.
Na zastávce jsme naposled rozložili stanovou plachtu, aby ji sluníčko vysušilo a hurá do Belluna k autu, které tam zaparkoval Tom, když za námi přijel.
Benátky, pizza a zmrzlina čekají!
Za naše putování jsem se toho dost naučila o sobě (zejména, když jsme šly s tím mým horolezčetem samy) a taky dost o Darince – je to „little warrior“, jak ji někdo na trailu nazval. Obě máme ty naše palice tvrdší, než mě vůbec kdy mohlo napadnout. Už se těším na nějaké další dobrodružství.
