Blog Makalu, Strana 3

V noci se žádné katastrofy neděly a dnešní den měl být už jen o klesání k zastávce La Pissa a přejezdu do Benátek. Klesání. Akorát v mé hlavě. U nuzné snídaně (poslední den no) mi Tom oznámil, že musíme vystoupat ještě 550 výškových metrů, a že stejně půjdeme kolem toho bivaku, do kterého nás posílala včera ta paní s indiánským jménem „Ta, co přináší luxusně vysušené panini“. Darinka si taky trošku zapindala, jestli jsme náhodou neměli jít dolů, ale statečně stoupala dál. ...

Ráno jsem měla pocit, že jsme každý spali úplně někde jinde. Na jiných kontinentech. Tom byl totálně zmrzlý, Darinka v noci zase vylízala ze spacáku, protože jí bylo vedro a já bych byla naprosto spokojená, kdybych celou noc to dítě nepřikrývala ze strachu, že onemocní. Po snídani jsme vyrazili do velmi chladného rána. Jakože fakt kosa. Darince se vůbec nechtělo šlapat a mě se vůbec nechtělo ji zase motivovat Elsou, trolly nebo tažnými psy – prostě „hlava prázdnej džbán“. Když jsme ale v...

Tohle byla asi nejhorší noc za celý trail. V bivaku byla kamna a naši spolunocležníci asi pořádně zatopili. Darinka se asi ve dvě ráno vzbudila úplně zpocená a s přerývavým dechem. Pořádně mě to vyděsilo, takové dýchání jsem u ní nikdy nezažila. Samozřejmě začala i plakat a střídavě potřebovala sundat ponožky, vylézt ze spacáku, zalézt do spacáku (svého i mého). Nakonec usnula u mě ve spacáku. Zdálo se, že byla jen přehřátá. Ráno jsme se docela rychle sbalili a kolem krav vystoupali...

Vyspinkali jsme se do růžova. I s hlavou dolů! K ránu spadlo pár kapek, ale stan nám docela rychle uschnul. Vyšli jsme asi v devět ráno. Jako fakt. Prostě s chlapem všechno dýl trvá. :-D Né, abych mu nekřivdila – museli jsme vymyslet nový systém balení věcí. Už jdeme tři, to znamená, že se mi dost odlehčil batoh a téměř lítám! U jezera se zatím vytvořilo úplné stanové městečko. Schovávali jsme se úplně zbytečně. Tady se kempuje tam, kam se dojde. Čekal nás výstup do sedla...

Tohle byla asi nejlepší noc za celou dobu našeho putování. Žádné krávy, žádné lišky, jenom hýkající osel v dáli. Pršelo ale celou noc. Tarp jsem z jedné strany zakryla svou pláštěnkou, z druhé strany jsme měly les, takže jsme opět přežily všechno v suchu. K mému překvapení ale déšť neustal ani ráno.   Čekaly jsme asi do osmi, ale pršelo pořád stejně intenzivně. Darinka se samozřejmě začala nudit, co taky čekat na jednom metru čtverečním ve stanu. Začala vylézat z...

Ráno nás probudilo sluníčko! Díky všem horským bohům! Zjistila jsem, že máme nějakým zázrakem všechno suché (kromě stanu samozřejmě). Velká paráda!!! Sbalily jsme věci, nasnídaly se a vydaly se čistit zuby k nedaleké studánce. S pocitem dobře odvedené práce a suchých věcí jsme se vydaly na další pouť, zítra se máme konečně potkat i s tátou, bude to krásný den. Ušly jsme přesně 200 metrů, když jsem začala cítit mokro na zádech. Co to je? Že bych položila krosnu do mokré trávy? ...

Ráno mi Míša s Lenčou zkontrolovali hlavu. Pár škrábanců od drápků zvědavé lišky, né moc do krve, tak asi dobrý… Sbalili jsme stany, nasnídali se a za krásného počasí se vydali nahoru k snad nejznámějšímu bodu celé trasy – Cinque Torri. Byl to docela stoupák. Míša s Lenčou zrychlili, protože svoji cestu v tento den končili a měli se setkat s přáteli v Pecolu. Slíbili jsme si, že se potkáme ještě nahoře. To ale Darinka nebyla schopná akceptovat, pořád ječela, že j...

Darinka je miláček celé chaty. Všichni na ni dělali obličeje a od mladého číšníka dostala na cestu lízátko. Po luxusní snídani, kterou si Darinka hodně užila – ochutnala snad všechno, co tam měli – jsme se vydaly stoupáčkem k Lago Di Limo. Původně jsme chtěly u jezera spát, ale počasí to bohužel nedovolilo. V chatě jsem si ale stáhla konečně ty offline mapy, takže už se neztratíme. Mělo to tak být. 😊 U jezera jsme potkaly obrovský pomalovaný šutr ve tvaru žáby, na který Darinka sam...

Kromě zvonění kravských zvonců a hrbů pod našimi karimatkami nám k ránu začal narušovat spánek i déšť. Měly jsme jediné štěstí, že pršelo kolmo a nefoukal vítr, takže jsme měly všechny věci suché. Ráno jsem balila jen mokrou stanovou plachtu. Za mírného deště a pořádné mlhy jsme se vydaly dál. Nojo… Ale kam dál? Absolutně jsem nevěděla, kam jdeme.  Měla jsem pocit, že mám správný směr, ale cesta se pořád neukazovala a já už jsem propadala panice, že umřeme v mlze, uprostřed Dol...

"Mít či nemít. To je oč tu běží." Otázku máme, ale nemáme na ni jednoznačnou odpověď. Bylo by snadné, ale nesprávné napsat, že nepromokavé kalhoty máte mít vždy. Abych obhájil svůj názor, napíšu vám, proč hardshellové kalhoty mít a kdy je nepotřebujete. Co mě k tomuto názoru přivedlo? Spousta špatných zkušeností. Prvně si řekněme, jakou mají nepromokavé kalhoty funkci. Udržen nohy v suchu. Jak funguje membrána a jak se řídit při výběru membránového oblečení jsme si už ...